Svatí filosofové středověku
Svatí filosofové středověku
Vzhledem k tomu, že oblast filosofie a theologie leží velice blízko sebe, přestože mezi nimi jsou jisté avšak nejasné hranice, věnovalo se mnoho filosofů i theologii či theologů filosofii. Ono samotné rozlišení toho, kdo je spíše theolog a kdo je více filosof je rovněž poněkud problematické. Už jenom když vezmeme v potaz, že na theologických fakultách je studium filosofie neodmyslitelné a budoucí kněží či jiní spolupracovníci církve se právě filosofií zabývají během prvních etap studia, aby vůbec měli potřebný aparát ke zvládnutí oboru theologie. To je z velké části zapříčiněno tím, že oni slovutní theologové potřebovali k uchopení theologie nějakou tomu přiměřenou řeč, kterou nebylo možné najít nikde jinde v současné civilizaci než právě ve filosofii, přičemž nesmím opomenout, že za filosofii bylo označováno velké množství dnes již oddělených věd jako přírodovědy a nauky o člověku. I matematika byla z jisté části služkou filosofie, geometrie si z ní vzala jenom potřebné a věnovala se svému.Velcí mužové, kteří nám psali dějiny křesťanství, rozjímali na koncilech a bránili před bludaři, museli být zdatnými filosofy. Často tito lidé byli svými díly otočeni vstříc pohanům, aby je mohli přesvědčit o Kristově radostné zvěsti. Svatý Augustin dokonce jako pohan dlouho žil, než se stal křesťanem. Koneckonců byl muž vzdělaný na římských školách. Mezi jednu z jeho myšlenek patří i to, že zlo je nedostatkem dobra. Jako správný křesťan se tedy snažil toto poznání vzít za své a trošku pomoci, aby toho dobra bylo o špetku více. Jaké však bylo Augustinovo heslo pro pochopení řádu věcí ve světě? Čistě křesťanské – věř, abys rozuměl.Raný středověk je poznamenán množstvím církevních Otců. Ve filosofii potom panuje směr zvaný scholastika. Název onoho směru pochází od latinského slova schola, které ve skutečnosti znamená škola, přestože dnes se ono slovo často používá pro označení chrámového sboru. Tedy středověké školy vzdělávaly množství lidí s velkým aspektem ke křesťanství, ale filosofie v nich také nechyběla, neboť byla předpokladem pro správné uvedení do veškeré terminologie a žáci, kteří často byli kandidáti kněžství, museli mít o věci řádný přehled.Scholastika se stávala velkým kolosem, který se těžko potácel obtížen svými obrovskými ideovými konstrukty. I tak můžeme popsat dobu sporů o univerzália, kde se ptali, zda obecné věci jsou i mimo jejich smyslově vnímatelnou podobu. Jest-li například nějaký pojem „pes“ nezávisle na kterémkoliv živém psu v našem světě nebo existují-li pouze oni živí psi a náš pojem „pes“ vůbec není. Do tohoto období můžeme zařadit třeba tak zvaného „otce scholastiky“ svatého Anselma z Canterbury, biskupa a učitele církve, který obětavě sloužil církvi a nebál se ze svého italského domova odejít sloužit Bohu do vzdálené Británie. Ovšem je velice zběžné celý středověk shrnout pouze pod pár odstavečků. Jeden z největších učitelů církve, koruna vrcholného středověku a vrcholné scholastiky, výborný filosof a učitel na katedře filosofie theologické fakulty pařížské univerzity – svatý Tomáš Akvinský teprve přijde. Přijde poté, co mu právě tito mnozí církevní Otcové a jiní vyšlapali cestu, kterou mohla k lidem nerušeně plynout Boží moudrost. Když se jednou svatého Tomáše ptali, kde na to všechno přišel, dostali odpověď, že tady pod křížem, tady v modlitbě pod křížem, v rozjímání, v rozhovoru s Bohem.
Píšeš pěkně, klobouk dolů, shnout takové období filosofie do 2 článečků, to už chce pořádnou redukci.:-)) Nicméně, k Augustinu Aureliovi bych (přes mnoho důležitých myšlenek) doplnil snad jen jedinou ale zřejmě nejpodstatnější: "MILUJ A DĚLEJ SI CO CHCEŠ" Královská cesta křesťanství pro toho, kdo ví jak těžké, nebezpečné, odpovědné a důležité je OPRAVDU milovat.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.