blog společenství Philosophia

Johannes Kepler

6. 9. 2008 22:58
Rubrika: Dějiny filosofie | Štítky: astronomie

Johannes Kepler

Dějiny filosofie se věnují pouze značně okrajově tomuto muži známému zvláště pro jeho poznatky z astronomie. Ovšem málokdo ví, že to byl pokorný věřící a ve svém smýšlení šel po stopách Platónových.

Narodil se ve Würtembersku, studoval v Tübingen a učil ve Štýrském Hradci. Vrchol jeho kariéry byl, když se stal spolupracovníkem a později i nástupcem Tychona de Brahe v Praze a zemřel nakonec v Řezně roku 1630.

Patřil k těm vědcům přelomu 16. a 17. století, kteří byli ovlivněni platónským apriorismem. Domníval se, že skutečnost samu lze bez přímé zkušenosti popsat již předem (a priori), neboť má určitou matematickou formu. Na základě geometrie se snažil pochopit harmonii vesmíru. Člověk toho je dle něj schopen, ale potřebuje k tomu Boží pomoc, která se děje ve zjevení nejvyšších pravd. Potom je možné svět zaručeně bezchybně prozkoumat. Dokonce byl přesvědčen o tom, že i počet planet lze zjistit na základě geometrické úvahy. Byl zastáncem kopernikanismu a mezi oběžné dráhy planet se snažil vepsat platónská tělesa (čtyřstěn, krychle tj. šestistěn, osmistěn…), aby zjistil velikosti těchto drah. Výsledek o čistě geometrickou konstrukci předložil v díle Mysterium Cosmographicum v roce 1596. Přibližně se mu jeho výpočty shodovaly s těmi, ke kterým došel Koperník.

Max Caspar o Keplerovi píše: „Byl velmi vzrušený. Domníval se, že poodhalil závoj, který ukrývá majestát Boží, a že nahlédl do jeho propastné vznešenosti. Tento prožitek ho pohnul k slzám. Divil se, že právě jemu, který je přece hříšným člověkem, se dostalo tohoto zjevení“. Ovšem později zjišťuje, dle pozorování svých i de Braheho, že se mýlil. Postavil se však k této skutečnosti velice rozumně, protože nehodlal jako mnozí jiní za každou cenu stát na své pravdě, ale přiznal, že je to skutečně jinak.

V následujících letech sestavil tři důležité astronomické zákony publikované ve spise Harmonice mundi (1619) známé dnes pod jeho jménem a vyučované ve fyzice i dnes:

1)      planety se pohybují po elipsovitých drahách blízkých kružnicím, přičemž Slunce je v jednom z ohnisek dané elipsy

2)      Plocha opsaná průvodičem je při pohybu planety za daný čas konstantní

3)      Třetí mocniny delších poloos oběžných drah jsou ve stejném poměru jako druhé mocniny oběžných dob planet

Tolik toužil poznat pravdu a skutečně dodnes i my uznáváme to, co on kdysi odhalil. Jistě by s námi pěl známou píseň, ve které stojí: „Ty, jehož moudrost vesmíru dala své zákony, dals, aby člověk postupně zvedal jim záclony, buď veleben, buď veleben, buď veleben“.

Literatura: RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie I. Praha : Οικουμενη, 2001. s. 59-61

Sdílet

Komentáře

dromedar Tedy, není to moc filosofická poznámka, ale tu píseň, kterou cituješ na konci, neznám. Možná to je nějaké krajové specifikum...? Ve kterém zpěvníku např. je?

Angelar Je to číslo 905 v Kancionálu, 2. sloka. (Tedy aspoň v červeném)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio